Rallarvegen

Tato osmdesát pět kilometrů dlouhá kamenitá cesta přes severní část náhorní plošiny Hardangervidda je bezesporu nejznámější a nejoblíbenější norská cyklistická trasa. Cesta vznikla na přelomu století jako obslužná komunikace při stavbě železnice Oslo - Bergen. Dopravoval se po ní materiál a mužstvo pracující na stavbě. Po dvanácti letech nepředstavitelné dřiny a nezměrné odvahy tisíců „rallare“, mužů, kteří v drsných přírodních podmínkách tuto železnici vlastními rucemi stavěli, byla roku 1909 bergenská železnice norským králem slavnostně otevřena.

Dnes se toto odvážné drážní dílo stále více zavrtává do tunelů a chrání se tak před sněhem, který po většinu roku železnici zasypává. Kvůli obrovským masám sněhu je cesta pro cyklisty otevřena od července do září. Obvyklým začátkem cyklistického putování je osada Haugastol ve výši 990 metrů nad mořem. Kromě obchodu s potravinami, suvenýry a některými běžnými díly na kolo je zde také půjčovna kol. Půjčoven je na celé trase několik. Běžnou službou tady je, že půjčené kolo může být odevzdat v kterékoliv jiné půjčovně, nebo posláno zpět železnicí. Tato možnost je vcelku logická, neboť cesta Rallarvegen se jezdí většinou jedním směrem. Za Haugastolem zpočátku cesta stoupe pouze mírně a její hladký válcovaný povrch umožňuje pohodlnou jízdu. Roztroušené březové lesíky brzo zmizí, po levé ruce se střídá jedno jezero za druhým a okolo se zdvihají oblé kamenité kopce se zbytky sněhu. Tak to trvá celých šestnáct kilometrů do Storudi. Pod tímto názvem se skrývá pár dřevěných bud, z nichž jedna je v letní sezóně otevřena coby občerstvení. Až sem můžete potkat cestou auto, ale od tohoto místa je cesta pro auta zavřená a se zhoršujícím se povrchem i vyloučená. Dalších dvanáct kilometrů ze Storudi do Finse absolvuje každý cyklista s hlavou otočenou doleva, neboť na této straně se už v plné kráse vypíná mohutný ledovec Hardangerjokulen. Jako obří bílá čepice sedí na temeni rozložité hory a jeho ledopády visí nad příkrými svahy. Ledovec má tvar kulového vrchlíku s průměrem 10 až 12 kilometrů a se svojí nadmořskou výškou 1863 metrů ční 600 metrů nad okolní terén. Finse je nejvyšší železniční stanicí v Norsku. Dá se tady nakoupit jídlo nebo půjčit kolo. Nachází se tady také Rallar Museum, kde se návštěvník dozví vše o budování místní železnice. Zde také najdou ubytování ti, kteří mají cyklistickou pouť cestou Rallarvegen rozvrhnutou do tří dnů, což je také propagováno a doporučováno v průvodcích. Železnice se tady schová na celých 10,3 km do tunelu a cyklistu čeká nejkrásnějších jedenadvacet kilometrů do stanice Hallingskeid. Jede se stále mírně do kopce okolo mnoha jezer. Povrch cesty je kamenitý a některé úseky si vychutnají i ti nejskalnější bikeři. Na tomto úseku bývá ještě v červenci velké sněhové pole a kola se musí tlačit. Nejvyšší bod celé trasy 1343 m se nachází nad jezerem Fagervatn. Zde začíná cesta pozvolně klesat ke stanici Hallinskeid, kde na cyklisty nebo pěší poutníky čeká další možnost ubytování, tentokrát v jednoduše zařízených samoobslužných boudách. Odtud se charakter krajiny se začíná rychle měnit. Zvlněnou náhorní plošinu náhle vystřídají příkré skalní srázy. Bystřina nabírá na rychlosti a mění se v peřeje a vodopády. Jízda na kole se stává stále rychlejší. Cyklisté nevědí, zdali mají vychutnávat krásný dlouhý sjezd, nebo neustále zastavovat a kochat se okolní divokou scenérií. Po šestnácti kilometrech se za stanicí Vatnahalsen nachází koruna celého sjezdu. Cesta tady padá strmým horským svahem podél několikastupňového vodopádu do hloubky 400 metrů. Serpentiny s dvaadvaceti zatáčkami dokonale prověří jezdecké umění každého cyklisty. Stavitelé železnice překonali tuto přírodní překážku důvtipně, když v žulovém masivu vyvrtali tunel ve tvaru spirály. 
Také posledních patnáct kilometrů je nádherných. Cyklista sjíždí kolem prudké řeky s mnoha peřejemi a kaskádovými vodopády a nad ním se vypínají několik set metrů vysoké kolmé skalní stěny. Po celodenní námaze se spoustou silných zážitků cesta končí v městečku Flam na břehu Aurlandsfjordu.