Kjerag
Skalní útes Kjerag, připomínající svým tvarem kazatelnu, se vypíná tisíc metrů nad hladinou Lysefjordu a patří k největším přírodním divům celé Evropy. Už samotný název tohoto místa působí mysticky a vyvolává pocit mohutnosti a úcty. Nemnoho Čechů se může pochlubit tím, že stálo na hraně útesu Kjerag a kochalo se jedinečnou vyhlídkou na Lysefjord a okolní hory. Pokud jsou tato slova platná i pro vás, nezoufejte. Na některém z příštích zájezdů kanceláře Viking Line do Norska můžete tuto skutečnost napravit a cyklistickou a pěší túru na zmíněný monument podniknout.
Na cestu vyrážíme od pěkného přírodního tábořiště u jezírka Kuncevatn nedaleko od osady Ådneram, která leží uprostřed Rogalandské vysočiny. Před námi je 27 km dlouhá cesta na kole, poté pěší výstup na Kjerag a nakonec návrat stejnou cestou zpátky. Po úvodním mírném stoupání se náhle ocitáme na velkolepé obří houpačce, jak úzká asfaltová silnička věrně kopíruje zvlněný terén náhorní plošiny. Neustálou jízdou nahoru a dolů přeci jenom poněkud stoupáme, takže po jisté době okolní zelenou krajinu s velkým množstvím jezer a ještě větším množstvím ovcí, potulujících se v malých stádech, vystřídá nekonečné království kamene.
Silnička se mezi jezery, kamennými kopci a kupkami kroutí doslova jako had. Cestou se tedy vůbec nenudíme, nicméně jsme rádi, když můžeme na parkovišti u chaty Oygardstol sesednout. Právě odtud totiž začíná pěší výstup na útes Kjerag. Odpočívadlo se nachází v místě, kde silnice začíná prudce klesat serpentinami a tunelem až na úroveň hladiny Lysefjordu. V chatě lze příjemně posvačit či poobědvat. Host však nesmí v žádném případě trpět závratí, neboť dřevěná stavba s půdorysem ve tvaru osmihranu přesahuje jednou třetinou okraj skály a ční do volného prostoru. Z ochozu, který lemuje celou budovu, se otvírá nádherný výhled na velkou část Lysefjordu, konec údolí a osadu Lysebotn hluboko pod námi. Po krátkém odpočinku vyrážíme na cestu. Překonáváme úvodní prudké stoupání, které je místy zajištěno lany nebo zábradlím, a ocitáme se na rozlehlé skalní planině. Celé širé okolí je poseto kamennými mužíky. To je bezpochyby výsledek záludné práce Trollů, kteří se snaží svést poutníky ze správné stezky. Mimochodem Norský turistický svaz značí svoje cesty velkým červeným T (jako Troll), což má být malým úplatkem těmto horským bytostem za to, že lidé mohou vkročit do jejich království. 
Po třech hodinách cesty docházíme k dnešnímu cíli. Posledních pár kroků a jako přikovaní zůstáváme stát. Zíráme přímo do zející propasti. Rovnou pod špičkami našich bot vyrůstá z modré hladiny fjordu kolmá, jeden kilometr vysoká skalní stěna. Na protější straně fjordu se vypínají strmé skalnaté srázy, které ve stejné výši jako je Kjerag přecházejí v rozlehlou kamennou náhorní plošinu, v jejíž úžlabinách se bělají velká sněhová pole. Daleko v mlžném oparu směrem k ústí fjordu do moře spíše tušíme než rozpoznáváme jinou vyhlídkovou kazatelnu, známější, leč pouze 600 metrů vysoký Preikestolen. To je obraz, který se naskýtá z útesu Kjerag. Téměř magickou atmosféru té chvíle umocňuje pětice mladých odvážlivců, kteří se jeden po druhém vrhají do propasti, aby po nekonečně dlouhých pěti vteřinách roztáhli svoje padáky těsně nad hladinou a bezpečně přistáli u připraveného člunu. Pak jen rychle sbalit padák a pryč, protože tato kratochvíle je kvůli několika tvrdým střetům s podlahou v celém Norsku přísně zakázaná. Po tomto zážitku pokračujeme ještě asi půl kilometru po hraně útesu k místu nazývaném Kjeragbolten. Tady se nachází další přírodní unikát, mezi dvěmi svislými skalními stěnami zaklíněný balvan, pod kterým široko daleko a především hluboko nic kromě vzduchu není. Tento jedinečný fotogenický objekt důkladně prověří odvahu těch, kteří chtějí mít na Kjerag nesmazatelnou vzpomínku. Ještě dlouho bychom mohli chodit vysoko mezi nebem a zemí a vnímat neopakovatelnou náladu tohoto místa. Čas ale rychle letí a přichází chvíle návratu. Cestu zpátky však nikdo pořádně nevnímá. Všichni jsou myšlenkami stále nahoře na útesu Kjerag.
text Jakub Vodrážka